Dodnes mě baví energie kapely Imodium, říká talentovaná zpěvačka Eliška Buociková

BROUMOV/PRAHA - Mladá talentovaná zpěvačka Eliška Buociková z Broumova vydala nedávno singl, chystá desku i první koncerty.

Zpěvačce Elišce Buocikové je pětadvacet let a žije svůj hudební sen. Po účasti v televizní SuperStar vyhrála letos první ročník vyhledávací soutěže Talent for Stage. Díky tomu vystoupila na festivalu Votvírák, v létě natočila singl Oko za oko a vydala ho u Supraphonu. První koncerty s novou kapelou na ni čekají na podzim.

Pocházíte z Broumova. Jaké byly vaše začátky s muzikou v tom městě?
Všechno začalo v broumovské základní umělecké škole, kam jsem po nepříliš úspěšných pokusech stát se baletkou začala chodit na housle a zpěv. Housle mě po pár měsících omrzely, ale zpívat mě bavilo čím dál tím víc. Když jsem přišla do puberty, začala jsem hrát na kytaru, skládat vlastní písničky a založila jsem holčičí kapelu, se kterou jsme ty písničky prezentovaly na lokálních akcích. Byl to krásný čas. Na naše koncerty chodilo asi dvacet lidí včetně rodičů a kamarádů, ale připadala jsem si tenkrát jako velká hvězda.

Který z broumovských muzikantů vás ovlivnil?
Určitě to byla parta muzikantů v podobě kapely Imodium. Objevila jsem ji, když mi bylo asi třináct let, a okamžitě jsem se stala její fanatickou fanynkou. Holka v pubertě buď věci totálně miluje, nebo nenávidí. Neexistuje nic mezi tím. Bavila mě a dodnes baví energie té kapely a příběhy, které zpěvák a kytarista Thom do písniček schovává. Zároveň jsem si už tehdy uvědomovala a oceňovala obrovskou píli a snahu, kterou kluci do muziky vkládají.

Zúčastnila jste se soutěže SuperStar. Jaká to byla zkušenost?
Bohužel nemůžu říct, že úplně dobrá. Přestože se jedná o komerční projekt, šla jsem do té soutěže s naivní představou, že půjde hlavně o to, jak zpívám a jak si stojím oproti konkurenci jiných zpěváků a zpěvaček, kteří se do té soutěže přihlásili také. Ve finále to na mě působilo spíš tak, že je to zkouška nervů a toho, jak je člověk schopen zvládat stres a únavu, v čemž úplně neexceluju.

Nyní žijete částečně v Praze. Podařilo se vám tam vaši hudební dráhu nastartovat?
Dá se to tak říct, ale nebylo to hned. Člověk má ve větším městě pochopitelně víc příležitostí a možností pro seberealizaci. Praha mi taky nabízí široké spektrum inspirace, ať už jde o obrovskou koncentraci umění, o zajímavá místa, kam si můžu sednout s papírem a tužkou a psát texty, nebo o nové lidi, které tam potkávám.

Je vydání písničky a klipu Oko za oko ve vašem životě důležitý krok?
Určitě! Ač se hudbě věnuju už spoustu let, je to první větší věc, kterou jsem vydala. Zároveň ta písnička a její dosah odráží práci mého skvělého týmu, který se pro mou tvorbu nadchl a pracuje na projektu „Eliška Buociková jako zpěvačka“ zapáleně se mnou, čehož si moc vážím.

Co vás v následující době čeká?
Momentálně mě čeká hlavně práce s kapelou, kterou jsme v létě sestavili s mým producentem Danem Frimlem. Je potřeba tu partu sehrát a zapracovat na pódiovém projevu, abychom mohli vyrazit na koncerty. V úterý 16. října proběhne v pražském klubu Rock Café můj první koncert v tomhle kapelním kabátu. Zároveň budu dál připravovat materiál na své debutové album, které vyjde příští rok. Čeká mě tedy spousta práce, na kterou se strašně těším.

Redakce
NachodskySWING.cz
Foto Lucie Levá

Sdílet článek

Čtěte také