Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tím souhlasíte. Rozumím

Káva. Položka na seznamu slastí

4.2.2020
čtenost 115

Kdybychom se domluvili, že každý z nás sepíše seznam pěti životních slastí..

Káva. Položka na seznamu slastí

Hudební publicista, novinář a spisovatel Jaroslav Špulák píše pro Náchodský SWING pravidelnou rubriku Bez skrupulí

Kdybychom se domluvili, že každý z nás sepíše seznam pěti životních slastí, jistě bychom se mnozí na některých bez opisování shodli. Takové tři čtyři položky na něm by nicméně byly u různých lidí různé, podle toho, jak přistupují k životu a co do něho v toku času propustili. Na mém seznamu by například nechyběla káva. Můj táta kávu pil, a byl to on, kdo mi ji představil. Do velkého hrnku horkou vodou zalité mleté zrnkové kávy (balíček tehdy stál osm korun) si vždy vsypal tři lžičky cukru a já mu ten mok jako špunt upíjel, protože byl velmi sladký. Ta sladkost zprvu pokořila chuť kávy, ovšem postupem času jsem začal vnímat i její kouzlo.

A potom přišel výlet, který mi změnil život. Zhruba před dvaceti lety jsem odjel coby pomocný pedagogický dozor s několika žáky broumovského gymnázia do Skotska. Pomyslel jsem na to, že si odtamtud kromě zážitků přivezu rovněž suvenýry a fotky příšery z jezera Loch Ness. Nepomyslel jsem ale, že si v první řadě dovezu vášeň k pití kvalitní kávy. Bylo to v Edinburghu. Zmožen končící cestou přes celou zemi jsem se unavený ploužil Královskou mílí a dostal při tom neodolatelnou chuť na kávu. Do té doby jsem ze své země znal jen turka, překapávanou, cappuccino, latte a Vídeň. Na Královské míli jsem ale narazil na kavárnu, v níž bylo možné objednat si kávu podle země původu. Ještě pořád jsem necítil, že je to podstatné, stejně jako přijetí informace, že jde o kávu arabica. Prostě jsem si objednal Honduras. Paní za pultem mě pak ještě ve chvíli, kdy jsem se sápal po třech malých sáčcích s cukrem, upozornila, že káva je lepší bez cukru. Že jsem si ho do ní ve své tvrdohlavosti nevsypal, se stalo jen díky tomu, že jsem nechtěl působit jako český buran. To, co jsem následně vypil, mě nejenom postavilo na nohy, ale současně mi rozvinulo vnímání krásy života. Nebyla to káva, na kterou jsem byl zvyklý, ale káva s přívlastkem. Měla chuť po čokoládě, ale čokoláda v ní nebyla. Byla lahodná a lehká, prostě něco, co jsem do té doby neochutnal.

Brzy začaly v Čechách přibývat kavárny, které nabízely takový sortiment, jako ta na Královské míli. Protože se to dělo zprvu hlavně v Praze, už před těmi asi dvaceti lety jsem se stal dychtivým přítelem pražských kaváren, ve kterých se mluvilo nejenom o kávě, ale i knihách, muzice, světu a politice. V té době se u nás ještě mělo za to, že káva škodí zdraví. Mnoho lidí opakovalo mantru o tom, že při její nadměrné i jen časté konzumaci může člověku puknout srdce, protože mu dává pořádně zabrat. V posledních letech se nicméně podle různých výzkumů přichází na to, že káva na lidský organismus nepůsobí škodlivě, naopak mu dává chuť do života. Například studie z roku 2017 zjistila významnou souvislost mezi vyšším příjmem kávy, což jsou více než tři šálky o objemu 237 ml denně, a nižším rizikem úmrtí. Nejvýraznější vliv má káva na snížení rizika jaterních onemocnění, u mužů i žen. Loni vědci z londýnské Univerzity královny Marie zkoumali efekt kofeinu zhruba na osmi tisících lidech. Předchozí studie tvrdily, že kofein ucpává aortu a další cévy, podle jejich výsledků ale káva tak velký vliv na srdce nemá. Pravidelná konzumace tři až pět šálků denně navíc zřejmě přispívá ke snížení rizika úmrtí na kardiovaskulární choroby. Tato souvislost ale zatím na definitivní potvrzení čeká. Současná celosvětová produkce kávy se pohybuje kolem 8,5 milionu tun zrn ročně. Jejími největšími milovníky jsou Finové s více než 9,6 kg na osobu ročně. V Česku každý vypije průměrně 2,3 kg kávy za rok.

Před šesti lety jsem si zakoupil ruční mlýnek, a pokaždé, když na kafe dostanu chuť, si jednu porci čerstvě namelu. Na zkoumání jeho kvality mám takzvanou metodu pálení žáhy. Jakmile je káva špatná, žáha se zaručeně ozve. O to víc mě těší, že v poslední době mlčí, protože už lze na české trhu sehnat i kávu veskrze kvalitní. V každé dobré kavárně, broumovské, hronovské, náchodské i té pražské, se především pije káva. To, prosím, mějme na paměti. Kvůli tomu tu ostatně kavárny jsou. A když už se přitom udělá třeba nějaká revoluce, jak si mnozí postižení myslí, pak jenom proto, že seznam slastí může mít položek nekonečně mnoho.

 

Jaroslav Špulák

Čtěte také