Osobnost Swingu Daniela Valešová

„Balet je radost vykoupená dřinou"

Patnáctiletá studentka kvarty broumovského gymnázia je mimořádně talentovaná tanečnice a sólistka v klasickém baletu. S tancem začínala na Základní umělecké škole Broumov a pokračuje v taneční škole Ballet Petit v Hradci Králové. Během své taneční kariéry získala mnoho ocenění včetně Zlatého oříšku pro výjimečně nadané děti, tančila v Louskáčkovi na jevišti Vinohradského divadla v Praze, v prosinci reprezentovala Českou republiku v celosvětové soutěži Real Dance Star, kde získala několik medailí, a minulý měsíc se kvalifikovala na světové finále Dance World Cup v anglickém Telfordu. Daniela Valešová z Broumova.

Danielo, k baletu ses prý dostala už ve dvou letech? Kdo tě na první lekci přivedl a jak je možné, že vzali tak maličkou holčičku?
No, bylo to až ve dvou a půl letech. (smích) Pamatuju si, že byla zima a mamka mě do broumovské ZUŠky vezla na sáňkách. Taneční obor tehdy vedla paní Helena Ogriščenková, vzala mě tak brzo asi i díky tomu, že už k ní dlouho chodila moje starší sestřenice.

A nebylo to tím, že v tobě poznala talent?
To bych asi neřekla. Dala mi prostor, abych se sama postupně zapojovala, a ona se tak ujistila, že chci opravdu tančit. Navíc mě tam minimálně půl roku doprovázela mamka, seděla v šatně, kdybych brečela, nebo náhodou chtěla utéct. To se ale nestalo. Vím, že maminek v šatně sedělo docela hodně. (smích)

Jak probíhají hodiny baletu v tak nízkém věku? Předpokládám, že se od těch současných hodně liší.
U malých holčiček se samozřejmě ještě nejedná o klasický trénink. Hrály jsme různé taneční hry, učily se rytmus, poslouchat hudbu a jednoduché základní taneční kroky. Ale už i takto maličké jsme stejně jako starší tanečnice vystupovaly se svými choreografiemi na pravidelných představeních broumovské ZUŠky. To mě dost bavilo.

Kdy sis uvědomila, že tě balet skutečně baví a chtěla by ses mu věnovat naplno?
Přicházelo to postupně. To, že se chci baletu věnovat opravdu hodně, mi došlo tak asi v deseti letech.

Jak se stalo, že ses kromě tréninků v broumovské základní umělecké škole ocitla také v Hradci Králové?
Zkusit se dostat do jiné taneční školy a tančit v ní byl popravdě nápad mamčiny sestry. A vyšel. V Hradci jsem začínala v tanečním studiu paní Vlaďky Hrbkové, která mě do své školy přijala, za což jsem moc ráda. Získala jsem u ní mnoho nových dovedností a zkušeností z tanečního světa. V současnosti trénuju v taneční škole Ballet Petit pod vedením trenérek Kateřiny Drašnarové a Elišky Uhlířové - bývalých žákyň paní Hrbkové. Je to sice velká dřina, ale je vykoupená radostí z různých vystoupení, soutěží a trávení času s holkami, které stejně jako mě tanec baví.

Věnuješ se jen klasickému, nebo i modernímu tanci? Který máš případně raději a proč?
Ráda se věnuju oběma a nerozlišuju mezi nimi. Mám ráda i charakterní tanec a jazz.

Jak často trénuješ a jak tvůj trénink vypadá?
Trénuji minimálně třikrát týdně po dvou a půl hodinách. Před soutěžemi nebo jinými tanečními akcemi často i každý den. A jak trénink vypadá? Na začátku je nezbytné důkladné protažení těla a zahřátí všech svalů, pak se cvičí u tyče, následují skoky, piruety a různé taneční vazby a kombinace v prostoru.

Musí to být hodně náročné. Nejen samotné tréninky, ale i přesuny mezi Broumovem a Hradcem. Dá se všechno skloubit s povinnostmi ve škole?
Ze začátku to náročné bylo, ale teď už mi to nepřijde. Zvykla jsem si. Hodně mě samozřejmě podporuje a pomáhá mi celá moje rodina. Dojíždění beru jako nutnou součást. Skloubit tréninky se školou se mi zatím daří, ale je pravda, že na nic dalšího mně moc času nezbývá.

Jsi v kvartě na gymnáziu v Broumově. Budeš ve studiu pokračovat i po prázdninách, nebo jsi dělala talentovky na konzervatoř?
Zatím budu pokračovat na gymnáziu.

Proč ses tak rozhodla? Vzhledem k tvému výjimečnému talentu by asi nebyl problém se na konzervatoř dostat.
To by asi nebyl, ale chci dokončit studium na gymnáziu. To, jak se věnuju tanci teď, mě naplňuje. V hlavě zatím konkrétní plán, čím se budu jednou živit, nemám. Ale předpokládám, že se to bude týkat pohybu v nějaké jeho podobě.

Prý máš i vlastní baletní sál?
Je to tak. Na chalupě mám menší prostor s tyčí, zrcadly a baletizolem, což je speciální povrch na podlaze. Tam se můžu protáhnout a zvládám základní trénink u tyče třeba o víkendech nebo o prázdninách.

Jaké taneční úspěchy už máš na svém kontě a kterých si nejvíc ceníš?
Samozřejmě mě potěší každé slušné umístění v sólu, duetu i skupině, ať v klasice nebo moderně. Cením si všech medailových umístění v celostátních soutěžích. Za všechny bych uvedla například první místo za sólo variace z Marné opatrnosti v soutěži klasického tance s dlouholetou tradicí Pardubická Arabeska. A určitě i nejčerstvější kvalifikaci ve dvou kategoriích - klasika a charakterní tanec - na světovém finále taneční soutěže v Anglii, která se mi povedla v květnu. Celonárodní kolo této kvalifikační soutěže se tentokrát kvůli současné situaci konalo online, takže jsem musela poslat natočená videa svých soutěžních choreografií. Tímto ještě jednou děkuji broumovské základní umělecké škole za půjčení baletizolu, díky němuž jsem mohla své vystoupení natočit na velkém prostoru.

Máš za sebou už také zkušenost z profesionálního jeviště ve Vinohradském divadle.
Ano. Dostala jsem nabídku, kterou jsem moc ráda přijala. Bylo to v sezóně 2018/19 v představení klasického vánočního baletu Louskáček pod vedením baletní mistryně Národního divadla paní Veroniky Iblové. Byla to skvělá taneční zkušenost nejen díky jinému druhu tréninků, ale hlavně jsem měla možnost tančit na jednom jevišti v dlouhém představení současně s mnoha výbornými tanečníky včetně sólistů Národního divadla. To bylo super.

V roce 2019 jsi získala Zlatý oříšek. Můžeš přiblížit, o co se vlastně jedná a za co jsi ho dostala?
Zlatý oříšek je soutěž, jejíž porota každoročně vybere, ocení a podporuje sedm dětí do čtrnácti let za jejich aktivitu v oboru, kterému se dlouhodobě a úspěšně věnují. Je to přehlídka široké škály talentů a dovedností z různých oblastí. Já jsem byla nominována za mimořádný přínos v oblasti klasického baletu a jsem moc ráda, že můžu být součástí tohoto projektu.


  Daniela při převzetí Zlatého oříšku v roce 2019

Musíš se kvůli baletu v něčem omezovat? Ať už v jídle nebo třeba v nějakých sportovních aktivitách, aby sis třeba nezlomila nohu?
Naštěstí ne. Kromě tance mám ráda i jiný pohyb, takže lyžuju, bruslím nebo chodím běhat.

Věnuješ se i dalším koníčkům?
Chodila jsme do pěveckého sboru, osm let na piano a na sportovní gymnastiku. Teď už ale není čas.

Co tě v baletním světě v nejbližší době čeká?
Těším se na taneční kurzy se sólisty Národního divadla a pak mě především čeká příprava na DWC – Dance World Cup. Ten se koná letos v srpnu v anglickém Telfordu. Jedná se o světovou soutěž, kam jsem se kvalifikovala z našeho národního kola. A pak začne nová sezóna, protože mnoho soutěží a tanečních akcí bylo kvůli covidu přeloženo na podzim. Už mi to chybělo.

Omezil lockdown tvé tréninky? Neztrácela jsi motivaci?
Samozřejmě omezil. Nemohly jsme trénovat společně na sále, ale měly jsme naštěstí celou tu velmi dlouhou dobu třikrát týdně pravidelné online tréninky, z nichž jsem ani jeden nevynechala, a to mi velmi pomáhalo. Tady bych ráda poděkovala našim trenérkám, že nepolevily a tak pěkně to nastavily, a v neposlední řadě patří dík taky Klášteru Broumov za možnost občas využít jejich taneční sál.

Balet je dle mého názoru z celého kumštu ten nejnevděčnější obor. Je to největší dřina a odříkání, a přitom baletky mají nejkratší kariéru. Jak to vnímáš ty?
V poslední době se aktivní kariéra baletek prodlužuje hlavně díky kvalitní fyzioterapii, a to, co platilo před třiceti lety, už není tak úplně pravda. Dřina to je nepochybně, ale všechny radosti, které mi tanec nakonec přináší, mi za to stojí.

Co tě na tanci baví nejvíc?
Možnost se neustále učit novým věcem, zlepšovat se. Ráda nejen tančím, ale také sestavuju nové choreografie.

Je tedy možné, že se v budoucnu budeš chtít profesionálně věnovat právě choreografii?
To nevylučuju. Lhala bych, kdybych tvrdila, že o tom nepřemýšlím.

V tanci je také kus herectví, věnuješ se mu nějak?
Nevěnuju, ale je pravda, že výraz je při tanci velmi důležitý.

Jak bys charakterizovala svůj vztah k baletu?
Klasický tanec je královská, velmi náročná disciplína, mám ho velmi ráda a je pro mě nikdy nekončící výzvou.

Máš nějaký baletní vzor nebo někoho, koho ve světě baletu obdivuješ?
Ano, mám. Obdivuji několik světových tanečnic. Za klasiku můžu jmenovat třeba Marianelu Núňez, Mariu Khorevu nebo první sólistku Národního divadla v Praze Alinu Nanu. Viděla jsem řadu jejích představení a vždy to byl úžasný zážitek. Můžu jen doporučit. V moderně je mojí nejoblíbenější tanečnicí Madison Ziegler.

A máš vysněnou roli?
Všechny role jsou krásné. Je těžké vybírat, ale kdybych musela jednu, byla by to Lisa z baletu Marná opatrnost.

Kde se v ideálním případě vidíš za deset let?
Tak dlouho dopředu neplánuji. Doufám, že budu moct tančit minimálně tak jako teď.


Moc ti to přeji a děkuji za rozhovor.

Hana Stoklasová
NachodskySWING.cz
Rozhovor vyšel v Náchodském Swingu v červnu 2021

Sdílet článek

Čtěte také