Dřevěný kostel v Broumově

Hřbitovní kostel Panny Marie v Broumově se pyšní titulem nejstarší dochované celodřevěné sakrální stavby ve střední Evropě.

Foto: Jan Záliš

Broumovsko v sobě skrývá mnohem více než jen krajinu proslavenou skalními městy, Broumovskými stěnami. Na své si tu kromě horolezců přijdou také turisté, kteří se sem vydávají zejména na cestu za pamětihodnostmi. Co se týče většiny zdejších početných sakrálních staveb (za všechny jmenujme například takzvanou Broumovskou skupinu čítající devět kostelů postavených otcem a synem Dientzenhoferovými na přání opata Otmara Zincka na začátku osmnáctého století) jsou skoro všechny nějakým způsobem provázány s broumovským klášterem a jeho bývalými opaty. Výjimkou není ani kostel Panny Marie spadající přímo pod správu kláštera. Nejstarší dochovaná celodřevěná sakrální stavba střední Evropy je známá také pod dalšími názvy jako „U naší milé paní“ či v návaznosti na okolo stojící lípy „Kostelík pod lipami“. Od roku 2008 patří na seznam Národních kulturních památek.

Navzdory tomu, že písemné zmínky o hřbitovním kostelíku Panny Marie sahají do roku 1383, tedy do roku jeho vysvěcení, zavede nás jeho bohatá historie ještě o dvě stě šest let zpět proti proudu času. Ze zmínek v kronikách Břevnovského kláštera se totiž můžeme dovtípit, že již v roce 1177 byl v Broumově postaven jak nový hřbitov, tak i nový hřbitovní kostel. Bohužel tato dřevěná stavba podlehla na sklonku června 1421 požáru založenému husitskými vůdci Čeňkem z Wartenberka a Hynkem Krušinou z Lichtenburka. O stavbě nového kostela, který by nahradil ten původní vyhořelý, bylo městskou radou rozhodnuto až v roce 1449 a stavba byla započata i provedena nejspíše v roce následujícím.

O samotném vzniku kostela pojednává také pověst vyprávějící o pohanské panně či šlechtičně, která dlouhý čas odolávala a nechtěla se dát pokřtít a tím přijmout křesťanskou víru za vlastní. Ačkoliv byla její víra v pohanské bohy silná, nakonec přece jen podlehla a nechala se pokřtít právě v kostelíku Panny Marie. Dokonce se traduje, že zde tato panna při křtu zapomněla perlovou čelenku, která je nyní k vidění v městském muzeu. Jiná verze praví, že se zde nenechala pokřtít, ale na stvrzení své nově nalezené křesťanské víry nechala kostelík sama postavit.

Další pověst spjatá s tímto místem je zasazena do období po třicetileté válce, kdy na Broumovsku ještě zůstávali švédští vojáci. Jeden z nich se údajně chvástal, že dřevěný kostel je k ničemu, neboť dřevo přeci není tak odolné jako kámen. Na důkaz vzal šavli a s její pomocí chtěl rozseknout kus dřevěné zdi kostela. Dodnes je turistům viditelné místo, kam se jeho meč zabodl. Na rozdíl od kostela, který ze „souboje“ vyšel s pouhým škrábancem, se meč důstojníka rozlomil.

Kromě pověstí je na kostelíku zajímavé také jeho vnitřní vybavení a zdobení. Dokonce už i samotný způsob výstavby je ojedinělý. V době, kdy se nejvíce používaly trámové roubené stavby, byl kostel postaven hrázděným způsobem z mohutných dubových trámů (což bylo tehdy zvykem především u staveb na území dnešního Německa). Zdobení a výmalbu můžeme rozčlenit do tří různých období. První, nejstarší charakterizuje kněžiště, které zůstalo ještě z původního kostelíka z roku 1383. Na jeho zdobení jsou zajímavé fragmenty latinského písma a zašlé, dnes již těžko viditelné bílé obrysy zvířat na černohnědém podkladu. Druhé období, tedy to po roce 1450 (po obnově stavby zničené požárem) zastupuje ilustrovaná loď kostela s rostlinnými a geometrickými motivy. Nejmladší období je velmi zřetelné a patří k němu například čabraky v kněžišti nad lavicemi.

V prostoru kostela se nachází cenný obraz, olejomalba věnována opatem Wolfgangem Selenderem. Výjev namalovaný roku 1609 zobrazuje Svatou Trojici a Pannu Marii s anděly nesoucími předměty Kristova umučení. Dále jsou na obrazu patroni České země a vyobrazen je i broumovský klášter. Ovšem nejcennější a nejstarší kousek mobiliáře je pozdně gotická socha Madony, které se v polovině osmnáctého století dostalo vlastního oltáře. Zajímavé jsou i desky, které se nachází na krytém ochozu a slouží jako kronika města. Desek je devět a jsou na nich uvedeny různé události, které byly pro město či jeho okolí důležité, například mor v roce 1582 či přítomnost Josefa II. v roce 1766. Nutno podotknout, že obraz, socha Madony i desky jsou pouze kopie, originály jsou uloženy v bezpečí kláštera.

Hřbitovní kostel Panny Marie není velký svými rozměry, svým významem - historickým i architektonickým, je však ojedinělý. A i v jeho okolí se nacházejí různé zajímavosti. Co takhle jít si po prohlídce kostela sáhnout na blízký Katův kámen? Kdo se ho dotkne, toho prý štěstí neopustí.

Text: Veronika Vorlová

Sdílet článek

Čtěte také