Ostaš

Za stolovou horou Ostaš se musíme vydat zhruba tři kilometry severně od Police nad Metují. Čeká nás nádherná vyhlídka a dva okruhy pískovcovým městem.

Foto: Jan Záliš

Stolové nebo také tabulové hory jsou většinou definovány jako osamocené vyvýšeniny se strmými svahy, tyčící se nad okolní krajinou. A právě takovou vyvýšeninou je i hora Ostaš, která dosahuje výšky až 700 metrů nad mořem a je ohraničena čtyřicetimetrovými strmými skalami. Vrcholová část hory je 550 metrů dlouhá, 400 metrů široká a už v roce 1956 na ní byla, především kvůli ochraně, vyhlášena přírodní rezervace o rozloze necelých třiceti hektarů. V této rezervaci žijí rozmanité živočišné druhy a vyskytuje se zde i pestrá květena. Lesy jsou tu převážně tvořeny jedlemi, buky či smrky a objevit můžeme i borůvky, brusinky, vřes či svízel. Krom černé a srnčí zvěře či kun a lišek neuniknou naší pozornosti ani výr velký, poštolka obecná a krkavec velký. Na vrcholu hory se nachází i Frýdlantská skála, ze které je krásný výhled. Dalším místem pro pohled do širého kraje je i Krtičkova vyhlídka, pojmenovaná po místním knihkupci. Obecně je z Ostaše rozhled do všech světových stran a spatřit tak můžeme Broumovskou vrchovinu, Krkonoše, Soví, Orlické i Bystřické hory.  Za pěkného počasí dohlédneme až na Králický Sněžník či na Jeseníky.

Své jméno získala hora ležící v chráněné krajinné oblasti Broumovsko pravděpodobně na počest svatého Eustacha, česky Ostacha, který se uvádí jako patron myslivců a lovců a jehož obrázek byl údajně kdesi na hoře vystaven. To může souviset s faktem, že Ostaš bývala loveckým revírem. Raná historie Ostaše je spjata především s benediktinskými mnichy, kteří na jejím úpatí už ve středověku založili osadu. Obyvatelstvo tehdy tvořili převážně dřevorubci starající se o přilehlé lesy Broumovska. Tragickým se stal rok 1421, kdy do Čech vtrhla slezská vojska Zikmundova a jejich drancování a zabíjení se podepsalo i na ostašské osadě, ze které toho mnoho nezbylo. Zachovat se podařila kaple, která si od té doby prošla nesčetněkrát rekonstrukcí. Dalším stavením, které Slezští nestihli srovnat se zemí, byla i místní hospoda, které se lidově říkalo U Hnoje. Tato hospoda byla vyhlášeným centrem nejen turistickým, ale také se v ní hojně scházeli místní obyvatelé. Dnes je z hospody chalupa sloužící k rekreaci.

K Ostaši neodmyslitelně patří i skalní město, které vznikalo stejně, jako například Broumovské stěny či Adršpašsko-teplické skály v okolí. V pravěku byla celá oblast zaplavena mořem, ve kterém se sedimentoval pískovec. Později, když hladina moře opadla a usazený pískovec byl vystaven povětrnostním podmínkám a zvětrávání, vznikaly krásné pískovcové útvary. Většina z nich má dnes i svá jména, některá se dokonce vážou k jedné z mnoha legend, kterými je Ostaš opředena. O Velikonocích roku 1421 se obyvatelé Police nad Metují rozhodli schovat před drancujícími vojáky ze Slezska ve skalním městě na Ostaši. Bohužel ale jejich úkryt prozradil mlynář Holínka z Hlavňova a tak byla díky němu většina uprchlíků shozena ze skal či pověšena za vlasy na strom. Právě po mlynářovi je pojmenován skalní útvar Zrádce, další útvary nesou jména jako Zbrojnoš či Mohyla Smrti. Nakonec ale mlynář došel za svůj čin spravedlivému trestu, byla mu sťata hlava. Další místní legenda vypráví o přibližně dvě stě let staré Žižkově lípě rostoucí poblíž bývalého hostince, v jejíž koruně údajně před sto lety našel mladý pocestný chomáče vlasů patřící ženám z Police nad Metují, které Zikmundovi vojáci věšeli za vlasy na stromy. I v dalším běhu dějin bylo pískovcové město úkrytem. Schovávali se zde lidé za druhé světové války či příslušníci Jednoty bratrské, čeští bratři. Po nich je pojmenována Sluj českých bratří, třicet metrů dlouhá puklina ve skále.

Dnes se na Ostaš vypravují především horolezci a turisté. Jedním z horolezců, známý především propagováním volného stylu lezení, byl i Míra Šmíd. Ten má na Ostaši památník i s reliéfem, který má upomínat nejen jeho, ale také nebezpečnost skal. Stolová hora Ostaš nabízí turistům dvě hlavní trasy, dva turistické okruhy. První, modrý okruh, je dlouhý tři a půl kilometru a zavede nás do Horního labyrintu. Tak se nazývá část skalního města umístěná na východní straně vrcholové části hory. Druhý okruh je značen zeleně a vede do Dolního labyrintu, kterému se také jinak říká Kočičí skály či Spodní kra. Dolní labyrint leží zhruba o sto metrů níže, než Horní labyrint a od sebe jsou rozděleny Polickým zlomem.

Stolová hora Ostaš je dokonalým tipem na výlet jak pro rodiny s dětmi, tak pro zdatné horolezce. Při procházkách skalními městy se můžeme nechat obklopit starými legendami, z vyhlídek si zase užít pohled na krásné okolí i výhled až na nejvyšší pohoří České republiky.

Text: Veronika Vorlová

Sdílet článek

Čtěte také